Za poslední dobu je možné si všimnout časté propagace crossfit systému na kulturistickém poli. I mnoho crossfit fanoušků jsou bývalými kulturisty.  Kulturistické časopisy a internetové servery s podivem crossfitu otevírají náruč i když mají na první pohled pramálo společného. Možná jen na první pohled, protože když to vezmeme z funkčního hlediska, pochopíme i určité spojitosti těchto systémů. Na druhé straně je crossfit často spojován s funkčním tréninkem a dáván do protipólu s klasickým cvičením. Dochází tak často k velkému fitness guláši. Důvod tohoto článku není rozdělovat či kritizovat ostatní systémy, ale jde o to vyvolat pozitivní diskuzi a poukázat na velmi často nesprávné výklady pojmů a tréninkových přístupů.

Specializace a zaměření

Crossfit

-CrossFit je fitness program navržen tak, aby vytvořil celkovou maximální kondici a maximální výkon, aniž by se nějak specializoval v jedné oblasti.

Kulturistika

-Kulturistika je navržena tak, aby dotyčný budoval a zaměřoval se na maximální svalovou hmotu na úkor podkožního tuku. Specializace neustále dle zaměření na svalovou hmotu, dále probíhá  dle tělesného vzhledu či období.

Coretraining:

-Ve funkčním tréninku nejde o svalovou hmotu či ztrátu podkožní tuk, avšak na druhé straně nejde o maximální výkon či kondici. Jedinec se připravuje od naprostých základů, správné a přesné diagnostiky, korekci pohybu. Jestliže je v základu určitý problém, probíhá i specializace. Po nápravě pohybu a asymetrií, je vytvářena komplexnost síly, vytrvalosti a kondice na základě cílené potřeby daného člověka, nikoliv vždy dle maximálního výkonu.

Funkční trénink

Crossfit:

-Funkční trénink je trénink zaměřený na komplexní přípravu sportovce na neznámé a nepoznané, tzn. Komplexní fyzická příprava ve všech nárocích. Má za úkol zvyšování vykonání práce za krátký čas v nestále měnících se podmínkách“ Glassman (2002)

Kulturistika:

– V moderní kulturistice nejde o funkčnost, ale o objem svalové hmoty a minimalizaci podkožního tuku, to vše z velké části na úkor správné posturální funkce, ale i každodenních potřeb a zdravotních hledisek. V kulturistice bohužel již dávno nejde o nějakou komplexnost či kondici, i když bývaly časy, kdy se na tento celkový dojem a ukázku komplexnosti, kondice, síly i krásy pohlíželo jinak.

Coretraining:

–          Funkční trénink má své kořeny ve fyzioterapii. Tudíž ve funkčním tréninku rozhodně nejde o přípravu na neznámé a nepoznané, ale především přípravu na dávno poznané a známé. Rozhodně nejde o co nejkratší čas a měnící se podmínky, což se podobá spíše vojenskému tréninku, než přípravy člověka na potřebu do běžného dne. Důležité body ve funkčním tréninku jsou 1. Stabilizace jádra (core) a zlepšení funkce tělesných stabilizátorů 2.Důraz na správné držení těla a správné pohybové návyky = pohybové vzorce 3. Důraz na předcházení zranění, prevenci.

Dále je funkční trénink, tréninkem zaměřeným na rovnováhu, správnou propriocepci, na správnou stabilizaci jednotlivých tělesných segmentů a kontrolu pohybu ve všech rovinách pohybu, potřebnou k dané individuální činnosti jedince. Krásně toto popsal Santana ve své větě:

„Funkční trénink je trénink, při kterém se využívají správné biomechanické pohyby, koordinace, a energetické nároky potřebné k běžným denním pohybovým činnostem“Santana,Pilsk (2000)

Dovednost a výkon

Kulturistika:

-Tréninkový program v kulturistice je věnován na konkrétní části těla nebo svalové skupiny. Jde o přetížení či napumpování a dosáhnutí tak maximální svalové hmoty.

Crossfit

-CrossFit se zaměřuje na neustále se měnící cvičení prováděné při vysoké intenzitě na maximální výkon. Například, jeden den může zahrnovat běh propojený s těžkými mrtvými tahy a výpady či shyby a sedylehy. Druhý den budou trhy, angličáky, sprinty, těžké zvedy koulí ze země.

Coretraining:

-Rozhodně nejde o izolované cvičení, již z hlediska správné posturální funkce, ke které jsou izolované činnosti zbytečné. Nejde o to přetížit, ale správně aktivovat , provést správný pohyb a poté zatížit tak, aby došlo k adaptaci.Ve funkčním tréninku jde vše od základů a postupuje nahoru. Vše je správně navržené dle individuálních potřeb a diagnostiky. Tedy jak řekl Boyle, nejdříve musí být stabilizovány a mobilizovány tělesné segmenty do potřebné rovnováhy, vše správně zastabilizované, musí být odstraněny pohyby, které by mohly později vést ke zranění. Zmatení a přetížení není správná cesta k výsledku. Dovednost a výkon je až na vrcholu pyramidy, která se týká především sportovce, a vyšplhá po ní postupnou adaptací, testováním, korekcí pohybu a správně navrženým cyklovaným tréninkem a regenerací. Výkon nemůže být vršen jak nad přípravenost, tak také správnou korekci pohybu, aktivaci a udržitelnost zdraví. Pakliže tak budeme činit, jde o tikající časovanou bombu, u které nevíme, kdy vybuchne.

 

Styl tréninku

Crossfit

Crossfit používá gymnastické prvky, ale i vzpěračské prvky, a všechny komplexní kondiční a plyometrická cvičení. Používají se medicinbaly, kettlebelly, kruhy a mnoho dalších zajímavých pomůcek.

Kulturistika

Do tréninku se zahrnuje cvičení s činkami a na posilovacích strojích, ale i s vlastní váhou. Je vždy přihlíženo na co nejefektivnějším získáním či zkvalitněním svalové hmoty.

Coretraining

Nejdříve by se měla vždy používat vlastní váha spojená s nápravnými a korektními cvičeními.  Když se posune dál, používají se dle potřeby nestabilní pomůcky a postupně i volná zátěž k získání dynamické stabilizace, síly a mobility. Gymnastické prvky a plyometrická cvičení, či dokonce vzpěračské prvky jsou dost náročné dovednosti a jsou až na samotném vrcholu pyramidy. Ve funkčním tréninku není potřeba vzpírat a dělat gymnastické prvky a nepřijde mi to ani vhodné. Rozdílem může být potřebnost v rámci dané specializace a individuální přípravy jedince. Použití pomůcek je např. v Crossfitu pozitivní, avšak neexistuje nic jako „funkční“ pomůcky, to je jen marketingový tah, jde o způsob použití a přístup.

Ukázal jsem tedy několik základních příkladů rozdílností jednotlivých systémů. Těch příkladů bych mohl dát jistě více, možná by z toho mohla být i malá publikace.  Spojitost systémů Crossfitu a bodybuildingu oproti funkčnímu přístupu, je v převážné ignoraci tréninkových základů a individuálních potřeb, s přihlížením ke zdraví. Vynechal jsem radši jednotlivé rozebírání používaných cvičení v těchto systémech ve spojitosti se zdravím, protože to by byl dost dlouhý článek. Další velká spojitost je v zaměření na ego jedince, což si myslím je dost podstatné u obou systémů. Velké extrémní svaly a síla je obdivuhodná a jistě drsňácká, na druhé straně spojení náročných gymnastických prvků a vzpírání, navíc v co nejrychlejším čase, je extrémní, a tudíž také nadmíru obdivuhodné. Z tohoto hlediska jsou tedy oba systémy šílené, extrémní, drsné, obdivuhodné a v rámci ega dodá velké sebevědomí. Funkční trénink není a nechce být extrémní, chce být postupně udržitelný a chce tvořit postupné a pevné výsledky založené na zlepšení či udržení zdraví, s kterého vychází všechny možné pohledy na správnou biomechaniku pohybu, a tréninkový přistup.