Máme tu druhou část nevíce nadhodnocených cviků. Vybral jsem další cviky, které jsou populární, ale které jsou buď škodlivé sami o sobě či jsou k nim lepší alternativy. Přidal jsem, stejně jako v první části, k tradičním cvikům z fitness center i jeden z typických funkčních cviků, a to zcela záměrně. Totiž to, co je či není funkční, ovlivňujeme především my sami, tak jak cvik použijeme, kdy ho použijeme, jak správně a s jakým cílem.

PRKNA

Prkna jsou hitem, který se začíná šířit jako lavina. Cvičí se všude a kde kdo, bez znalosti techniky cviku, správné aktivace či polohy. Vždyť přece stačí jen tak málo, jen jít na zem, a opřít se o předloktí. To je ale velký omyl! Prkno má svůj původ z jógy a pilates, kde se drží prkna a různé vzpory několik sekund a potom jdou často v přechodu do jiné pozice. Dbá se při tom na správnou stabilizaci, aktivaci a dýchání. Dnes se běžně používá prkno stylem prostého držení na předloktí bez větších nároků, a poté se počítají i minuty, jak kdo dlouho vydrží. Samotné cvičení nejen že poté ztrácí smysl, ale stává se i škodlivým. Dlouhé výdrže jsou chybné, kdyby totiž bylo vše prováděno se správnou aktivací a správných stabilních poloh všech segmentů na těle, tak vše zůstane na tradičních sekundách a nikoliv minutách.

Dalším důvodem, proč se tento cvik přeceňuje je to, že řešení pokročilosti není v tomto cviku ve větší výdrži, ale v tom, pokračovat v dynamické progresi tohoto cviku.

SED LEH

Tento cvik se zapřenýma nohama je všem dobře známý. Užili jsme si ho na základní škole při nesmyslných testech a je součástí testů i při různých zaměstnání. Je mnoho variant tohoto cviku, my si probereme ten nejvíce využívanou a snad i nesmrtelnou variantu, a to se zapřenýma nohama na římské lavici.

  Při tomto cviku dochází k velkému přetěžování především v oblasti bederní páteře , ale také v hrudní a krční páteři, třísel a celé břišní stěny. Velmi přetěžovanou oblastí jsou kyčelní ohybače jako především Iliopsoas, který je již tak celý den přetěžován např. při chůzi, sedavém zaměstnání či při silových a dynamických sportech. Aplikací tohoto cviku tedy přispíváme k bederní lordóze a předsunutému držení těla, nikoliv ke silnějšímu břichu, jehož povrchní část (rectus abdominis) je ve vrchní části aktivní tak jako tak ve velmi malé míře a neřeší problém středu těla či stabilizace páteře, ba naopak.

MRTVÝ TAH S NAPNUTÝMA NOHAMA

Předklon se zátěží s napnutýma nohama vidím každý den a stále slyším, jak každý dobře cítí zadní část stehna. Co ale brzy začne cítit je páteř, kde dochází k velkému přetěžování a tlaku na meziobratlové ploténky. Cviku se sice chybně říká „s napnutýma nohama“, ale správně provedený Rumunský mrtvý tah je především o kyčelním pohybu (Hip hinge), který když neumíme či záměrně neprovádíme, koledujeme si o malér. Při napnutých nohách nedokážeme udržet správnou polohu páteře a dochází tak k  přepjetí povrchových svalů erector spinae, které však nemají podstatnou stabilizační funkci. Vše se řeší často opaskem, který však celou situaci ještě zhorší a dochází k patologickému přetěžování. Jde o zcela nevhodnou formu mrtvého tahu, která nemá s funkčním přístupem nic společného.

ZANOŽENÍ NA STROJI

Stroj na čtyřech na posílení velkého hýžďového svalu je dle mého jednou z velkých nesmyslů, co se vymyslelo. Již samotné zanožení na čtyřech v kočce je známé cvičení a již u něj můžeme vidět, jak je často velice těžké u něj udržet stabilní správnou polohu zad. Za zmínku stojí, že samotný cvik se používá jako test, kde obvykle ve velké míře pohyb přebírá lumbální část páteře a dochází k prohnutí. Přidat si několik cihliček zátěže navíc je stejné, jako si přidat několik polínek do ohně pod vlastním kotlem s našim zdravím. Zatěžujeme si tak naše bedra a zhoršujeme si tak bederní lordózu a místo hezkého zadečku si odneseme bolavé záda.